Darované město

Dávné hrůzy města Terezín připomnělo studentům Gymnázia T.G.M. Hustopeče a SOŠ Klobouky  Muzeum ghetta ve třídenním semináři.

     Terezín. Ponuré vojenské město. Účelová josefinská pevnost. V době druhé světové války ji A. Hitler ,,milostivě daroval“ Židům, aby světu ukázal, jak je árijská rasa k podlidem humánní a mírumilovná k ,,podlidem“. Skutečnost byla ale jiná. Ghetto plnilo funkci sběrného tábora a dočasného domova Židů před jejich deportací na východ, kde se měla vyřešit tzv. konečná otázka. Nelze opomenout ani tzv. Malou pevnost, ve které fungovala věznice Gestapa a na sklonku války koncentrační tábor.

    Když přijeli studenti obou škol na místo, ubytovali se v Magdeburských kasárnách, ve kterých je umístěna i expozice o životě v ghettu. Na některé po příjezdu padla podivná tíseň. Není divu. Terezín se svými ponurými, opuštěnými a zchátralými vojenskými budovami dodnes vypadá jako město duchů. V kasárnách jsme spali s vědomím, že v místnosti, kde ležíme, se za války tísnil i mnohonásobný počet Židů. V mnohem horších podmínkách, bez jakéhokoli soukromí a možnosti hygieny.

     První den byl ve znamení přednášek, prohlídek muzea, hřbitova, márnice a krematoria se zachovalými pecemi. Měli jsme také možnost vyslechnout si vzpomínání pana Martina Glase, který v ghettu prožil jako kluk tři roky života. Večer jsme zhlédli film Uvězněné sny vytvořený z  kreseb dětí, jež zde za války žily.

     Poslední den pobytu studenti absolvovali prohlídku Malé pevnosti, která dříve sloužila jako kruté vězení pro politické vězně. Už při vstupu podvědomě pocítili zatuchlý mrtvolný pach, který je provázel po celé věznici. Prohlídka cel mnoho radosti nepřidala. A už vůbec ne samotky. Představte si chodbičku v panelovém 2+1 a v ní natěsnáno 16 lidí. Bez vody. Místo záchodu kýbl, místo okna zamřížovaný světlík.

     Odpoledne proběhla prezentace skupinových prací, ve kterých se studenti měli podrobně seznámit s životem, organizací a kulturou v ghettu. Není bez zajímavosti, že Židé zde za války vydávali svoje časopisy, hráli divadlo, operu, pořádali koncerty. Jedna ze skupin měla velmi speciální úkol - najít v archívních válečných materiálech o transportech do Terezína  Židy, kteří žili před válkou na Hustopečsku. Celý den byl završen působivým hraným filmem Poslední motýl, který demonstroval odhodlanost a nezlomnost těchto lidí i v tak těžké zkoušce, jakou pro Židy Druhá světová válka určitě byla.

            Díky finanční podpoře Ministerstva školství ČR a nadace OSF Praha jsme v Terezíně strávili tři dny plné nových informací, pocitů a názorů. Myslím, že nesmíme zapomínat na minulost, ať už byla jakákoli. Nesmíme připustit, aby se hrůzy války opakovaly. Lidé z celého světa, kteří se vztyčenou pravicí vzývají největší vrahy minulého století a hlásí se k jejich odkazu, by s námi měli prožít ty nezapomenutelné dny v Terezíně. Byl bych nesmírně zvědav, jaký by byl jejich názor potom.

Martin Tomeš, student 3. A Gymnázia Hustopeče (Nový život)